Vážení a milí čtenáři mého blogu, po delší odmlce vás opět vítám u
dalšího článku. V tom dnešním pečlivě rozeberu, z jakého důvodu jsem se
odmlčel, a také se zmíním o českém zdravotnictví, se kterým mám v
poslední době co dočinění.
Operace chodidel
Podstoupil jsem v nemocnici v Praze operaci obou chodidel, která by mně měla zaručit "lepší zítřky". V podání mého operatéra je toto tvrzení zcela nepochybné, avšak předtím si člověk musí přetrpět určité období, které v mém případě dosahuje až dvou měsíců. Člověk si tak musí předem promyslet, zda zákroku a rekonvalescenci skutečně věnuje těchto 5 184 000 vteřin života. Já jsem s rozhodnutím neotálel nejen z toho důvodu, že termín zahájení hospitalizace byl plánován na druhou polovinu května, a tak mě zajišťoval více než měsíc "volna".
Příliš ostré světlo na operačním sále
Celé oddělení, na kterém jsem byl hospitalizován, se točilo (pokud vynecháme do nebe sahající vyhlášky Unie) kolem operačního traktu, které se ve vysoké budově nacházelo ve třetím patře. V operačním traktu se nacházejí operační sály, jednotky int. péče, doktoři si zde brousí své nože, a obyčejným smrtelníkům je zde z důvodu hygieny nesmějí - prostředí na sále je přísně střeženo a podléhá přísným hygienickým podmínkám. Mé původní obavy, že v průběhu operace vypadne proud, a světlo zhasne přerušil fakt, že velké operační světlo, které znáte z televizního seriálu Ordinace v r. z. naopak svítilo na můj vkus až příliš jasně - já jsem prostě člověk, co v 11:00 nesvítí...
Oxid dusný a dieta
Před samotnou operací mně ještě dali tzv. premedikaci, což je dle mého názoru "oblbovák", který mně omráčí, a připraví na zákrok. Toto jsem dostal asi 30 minut před odjezdem na sál, ale až 40-ti hodinovou přísnou dietu - bez jídla, a s omezeným pitným režimem. Poslední jídlo den před operaci 16:00, další den po operaci - 8:00. Ještě dodám, že na sále mě uspávali plynem - a to Oxidem Dusným.
Sádrová fixace nohy jako novodobá zbraň
Nohu mě po 6 týdnů fixovali v sádře, doma jsem byl už týden po operaci. Noha byla rovněž fixována speciálními dráty, které byly vyňaty ve čtvrtek. V úseku šesti týdnů jsem měl zasádrované dolní končetiny, a tak jsem se absolutně nemohl pohybovat. V případě, že by mě napadli zloději, mohl jsem tuto pevnou a tvrdou sádru využít jako novodobou zbraň. Dokonce ani nepotřebuji zbrojní pas, no že mě to nenapadlo dříve...
Operace chodidel
Podstoupil jsem v nemocnici v Praze operaci obou chodidel, která by mně měla zaručit "lepší zítřky". V podání mého operatéra je toto tvrzení zcela nepochybné, avšak předtím si člověk musí přetrpět určité období, které v mém případě dosahuje až dvou měsíců. Člověk si tak musí předem promyslet, zda zákroku a rekonvalescenci skutečně věnuje těchto 5 184 000 vteřin života. Já jsem s rozhodnutím neotálel nejen z toho důvodu, že termín zahájení hospitalizace byl plánován na druhou polovinu května, a tak mě zajišťoval více než měsíc "volna".
Příliš ostré světlo na operačním sále
Celé oddělení, na kterém jsem byl hospitalizován, se točilo (pokud vynecháme do nebe sahající vyhlášky Unie) kolem operačního traktu, které se ve vysoké budově nacházelo ve třetím patře. V operačním traktu se nacházejí operační sály, jednotky int. péče, doktoři si zde brousí své nože, a obyčejným smrtelníkům je zde z důvodu hygieny nesmějí - prostředí na sále je přísně střeženo a podléhá přísným hygienickým podmínkám. Mé původní obavy, že v průběhu operace vypadne proud, a světlo zhasne přerušil fakt, že velké operační světlo, které znáte z televizního seriálu Ordinace v r. z. naopak svítilo na můj vkus až příliš jasně - já jsem prostě člověk, co v 11:00 nesvítí...
Oxid dusný a dieta
Před samotnou operací mně ještě dali tzv. premedikaci, což je dle mého názoru "oblbovák", který mně omráčí, a připraví na zákrok. Toto jsem dostal asi 30 minut před odjezdem na sál, ale až 40-ti hodinovou přísnou dietu - bez jídla, a s omezeným pitným režimem. Poslední jídlo den před operaci 16:00, další den po operaci - 8:00. Ještě dodám, že na sále mě uspávali plynem - a to Oxidem Dusným.
Sádrová fixace nohy jako novodobá zbraň
Nohu mě po 6 týdnů fixovali v sádře, doma jsem byl už týden po operaci. Noha byla rovněž fixována speciálními dráty, které byly vyňaty ve čtvrtek. V úseku šesti týdnů jsem měl zasádrované dolní končetiny, a tak jsem se absolutně nemohl pohybovat. V případě, že by mě napadli zloději, mohl jsem tuto pevnou a tvrdou sádru využít jako novodobou zbraň. Dokonce ani nepotřebuji zbrojní pas, no že mě to nenapadlo dříve...
