Hudební výchova a můj vztah k ní ~ Markův blog

Zpravodajský kanál Marka Hovorky

sobota 10. září 2016

Hudební výchova a můj vztah k ní

Vážení, jako vždy vás vítám u dalšího článku, který vyšel v sobotu 10. září 2016. Dnes si budeme povídat o odpoledním vyučování, o jeho (žádném) smyslu, ale hlavně se budeme věnovat Hudební výchově.

Rozvrh Tercie a její novinka

S mým postupem do Tercie na gymnáziu se nese rovněž nový rozvrh, s nímž přichází i hodina odpoledního vyučování. Prostě si odsedím (jako v kriminále) šest vyučovacích hodin, pak si zajdu na oběd, a pak budu muset kvůli odpolednímu vyučování setrvat ve škole až do 14:45. Kdyby se jednalo o hodinu např. matematiky, jazyků, nebo třeba dějepisu, neřeknu ani slovo (protože vlastně ani nemůžu), pochopím, že si už musím zvykat na delší dobu strávenou ve škole, a místo oběda se půjdu učit třeba na lavičku (pokud tam nějaká je) v prostorách školy - jelikož se ze školy v tuto dobu nemohu vzdálit.JENŽE TÍM PŘEDMĚTEM JE HUDEBNÍ VÝCHOVA. Ano, vážení, nechoďte si kupovat nové brýle, protože mají slevu až pět tisíc, vidíte dobře. Kvůli Hv musím čekat, a místo odchodu v 13:05, odejdu nejdřív v 14:45. Tento předmět (- a to, co si z něj odnesu) mně však navíc ani v praxi pravděpodobně na nic nebude. Takže proti tomuto počinu, za který mohou pravděpodobně nekonečné směrnice a vyhlášky, OSTŘE PROTESTUJI.

Tělocviku NE, ze zdravotních důvodů

Zcela nestranně jsem neveřejně navrhl, že by se mohly (alespoň pro příště) předměty Hv - 8. h. a Tv - 5.h. prohodit. Zaprvé bych já mohl jít domů už ve 13:05 (o to ale nejde!), za druhé by zbytek třídy jistě uvítal odpočinek po poměrně náročném dni (M, F, ČJ, Z,...). Jenže to nejde! Proč? Protože po obědě jsou prý takové aktivity zdraví škodlivé. Já osobně nechápu, jak kdo přišel k tomu, že volnou hodinu využiji k obědu. Ale dobře, přejdeme tedy k dalšímu bodu...

Zabití 45ti minut

A teď se zamyslete... Co stihnete za 45 minut? Já stihnu zajet do Otrokovic, nakoupit a vrátit se, napsat povídku, rozbít hrnek, nakoupit v kunovské hypernově, rozhodnout se, co dělat, či vyřešit 1/3 domácího úkolu z M. NE! MÍSTO TOHO VŠECI SEDÍME V LAVICÍCH, A ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ. Vím, že to říkám poněkud pozdě, ale kdo nechce zpívat, ať si sedne úplně dopředu, protože ho učitel neuvidí.

Z Hovorkovy teorie:

Pokud si sednete do první lavice, je dost možné, že vám vyučující nebude věnovat takovou pozornost, jako ostatním. Pokud jste nižšího/ je vyučující vyššího vzrůstu, je to opět bonus pro vás, jelikož se vyučující obvykle dívá do dálky, neuvidí na vás tak dobře, jako na spolužáky ve 2. lavici - jak říkám, POD SVÍCNEM JE NEJVĚTŠÍ TMA...

Můj názor na Hv

Hv tady vždy byla, je, a pravděpodobně ještě dlouho bude (konkrétně do té doby, než na ministerstvo doputuje vynález zvaný rádio, které nám umožňuje poslouchat hudbu bez nutnosti vaší znalosti textu, či zpěvu). Předmět jako takový má pro mě velmi malou hodnotu, a to nejen z toho důvodu, že jsem za ty roky ještě nepochopil, jaký je rozdíl mezi osminovou notou a 16384-tinovou notou, kterou jsem si sám zadefinoval, a kterou prý nikdo nepoužívá. O dalším, poměrně markantním důvodu pohovořím za dalším nadpisem.

Svérázná a vulgární Hv na I. stupni

Kdybych sem napsal název školy, jméno vyučujícího a svědky, mohla by mít paní učitelka vskutku velké potíže. Já zde ale nic podobného uvádět nebudu, protože nejmenovaná škola má úžasnou schopnost vše stočit a poštvat proti mně. Jednalo se o nucené zpívání mnoha vulgárních textů, nevyjímaje ani Tepláky, které jsem musel zpívat dokonce i ve třetím až pátém ročníku ZŠ. Když jsem začal protestovat, dopadl jsem asi tak, jak v kauze Lovců Mamutů, kterou řeším mimochodem i s Českou školní inspekcí. Zkrátka, vyhrožovali mně poznámkou, a to v případě, že nezpívám. Tak jsem si nechal dát poznámku, vřele jsem se na ně usmál, poděkoval jsem, a deníček skončil v nejbližším kontejneru se směsným odpadem. A byl klid... Když už jsme u toho - těšte se na článek, ve kterém se proberu všemi vtipnými poznámkami ze staré školy, a věřte mi, že se budete hrozně smát, už jen proto, že vy jste ti šťastní, kteří chodili jinam...

Pokud jste dočetli článek až do konce, děkuji. V případě že ne, tak jste se ani nedostali sem, a tak je zbytečné rozpitvávat to, že vám vlastně za nic poděkovat nemohu...



Jsou to housle? To nevím, ale po hlavě bych tím opravdu dostat nechtěl... :D
Share:

0 komentářů:

Okomentovat

Pravidelní čtenáři

Jízdní řád

Kdy vydávám příspěvky? Už nikdy, jen příležitostně. Žádné pravidelné schéma už není...

ROZHLAS

Elektronická pošta

intercity560@gmail.com