Další antidiskriminační tažení pod praporem Evropské Unie, aneb jak dopadl feminismus v čechách

Vítám vás u dalšího článku, ve kterém se chci věnovat tomu, co nám Evropská Unie přinesla v rámci rovnosti žen a mužů, a to proto, protože tomu teď všichni na internetu rozumí. Proto se přidávám i já. Tak tedy, co udělala EU pro prosazování této rovnosti?

Ženy již mohou tahat břemena těžší než 15 kg - děkujeme evropskému parlamentu. Díky antidiskriminačnímu tažení již mohou ženy zcela legálně v zaměstnání tahat padesátikilové pytle s cementem, a nikomu to nepřijde divné. Všichni mají dobrý pocit, že jsou si ženy rovny s muži. A teď si představte, že bez Evropské Unie by byl náš stát tvrdě diskriminující, a třeba by kvůli tomu musel vystoupit i z OSN. Takže děkujeme.

Ženy již mohou fárat - děkujeme evropskému parlamentu. Představte si tu hrůzu, že ženy nemohly fárat. To je omezování lidských práv jako prase, takže určitě nezbývá, než poděkovat Evropské Unii za to, že svého bratříčka (Českou republiku) naučila, jak se má chovat, asi tak, jako kdyby kázala čtyřletému dítěti.

Suverénní stát
To, že by jsme měli být stát, který se o sebe sám dokáže postarat, asi nikdo neví, nebo si to minimálně nikdo neuvědomuje. Prostě nás vedou za ručičku, a snaží se upozornit na to, že jenom "díky evropské unii" jsme na tom "tak dobře", jak na tom jsme. To je úžasné. Cílem je samozřejmě donutit nás, aby jsme to rychle schválili a hotovo - a to se netýká jenom tohoto.

Ani beránek, ani idiot

Feminismus - to je téma, na které ani neexistuje odpověď. Aspoň proto mám ale jistotu, že cokoli, co k tomuto tématu řeknu, vždy bude platit. upřímně nechápu, k čemu jim bude to, co jsem napsal nahoru, dobré. Každopádně se tomuto tématu nepřestávám věnovat. Přeji hezký zbytek dne, a já slibuji, že tohle je pouze úvod do dlouhého řešení těchto problematik, které zveřejním na svém blogu co nejdříve.