Budu se věnovat (začnu) u dne Evropy, kdy se dělají nějaké projekty, a pak se jde domů. Poté se přesunu i k jiným kamenům úrazu, protože zde jsou. Je nutné připomenout, že se věnuji obecným principům, nikoli konkrétním příkladům.
Pozor na mě, já jsem učitelka
Měli jsme den Evropy, což v našem případě znamenalo, že nás zavřeli do místnosti, a nepříliš optimistickým tónem nám sdělili, že máme "čtyři hodiny" na vyhotovení prezentace na určité téma, "potom máte dvě hodiny na to, aby jste nám to odprezentovali v angličtině!". Toto by bylo, pak nás informovali o tom, že vzhledem k tomu, že děláme s počítačem zde nemůžeme jíst ani pít (hádejte, kdo to porušil jako první), a ke konci začátku nám ještě nějaká jiná učitelka medovým hlasem sdělila, že na to nemáme kašlat, protože z toho dostaneme známku. Ti, kteří byli chytřejší a zůstali doma, žádnou známku nedostanou, takže pokud dostanu jinou známku než jedničku, bylo by pro mne výhodnější raději zůstat doma. A to je teprv přístup! Aspoň vidíme, že nás už někdo začíná upozorňovat na to, že škola moderního rázu není až tak prospěšná. Ale nebojte, o tom, na co mě v životě bude chemie, vám odpovím v samostatném díle.
Soudružky na Donbase
Nakonec jsem to vyřešil nejlépe, protože jsem si asertivně pustil rádio, místo toho, abych řešil to, co chtěli. Naše soudružka nás tak poctivě hlídala, že si toho za tu hodinu nevšiml nikdo. Chtěl jsem dodat - že samotný nápad, jak efektivně ztratit čas na dni Evropy, zas tak špatný není. Aspoň by nebyl, nebýt toho přístupu. To už se ale vracím k soudružkám, které se s padesátikilovými pytli tahají na východu Ukrajiny. Asi je vám jasné, že zde ve své podstatě reprezentují nás.
Zítra si do školy přineste bramboru
Tohle téma jsem měl připravené s tím, že ho zde dám. Jednalo se o to, že na základce (tam, kde udělali ten podvod s Lovci Mamutů, který jistě ještě zmíním při nějaké humorné příležitosti) jsme měli za domácí úkol donést bramboru - nebo jinou zeleninu, kterou jsme dále zpracovávali na základě něčeho, jako jsou "výtvarné dílny", nebo tak něco. Tento bod jsem však nezařadil, a dále ho nebudu rozvíjet, protože brambora byla na základce symbolem odpočinku, a bralo se to tak, že "když už nic, tak aspoň že se nemusíme učit...". V případně evropského dne (nebo chcete-li dne Evropy) jsme ale nabývali dojmu, že jsme trestanci, kteří jsou asi jako Alfred Dreyfus (další francouz) neoprávněně odsouzeni k nuceným pracím.
Nakonec to dobře dopadlo, a já jsem se dočkal oběda. Nezbývá než se těšit na příští rok. Vy se těšte pro změnu na zítřek, protože zítra vyjde článek o tom, co všechno nám EU obstarala, a jak dobře se máme. Tak si to (ve vlastním zájmu) nenechte ujít.
0 komentářů:
Okomentovat